MATULA, J.: Vztah pojmů znalostní ekonomika a znalostní společnost k pojmům informační ekonomika a informační společnost

Autorské články

29. 6. 2011

Autor: Jan Matula

Abstrakt

Článek s názvem „Vztah pojmů znalostní ekonomika a znalostní společnost k pojmům informační ekonomika a informační společnost“ si klade za cíl terminologicky vymezit jednotlivé uvedené pojmy, zachytit jejich genezi, ukotvit jejich význam a dopad do kontextu historického a společensko-politického vývoje. V práci je proveden rozbor jednotlivých termínu.

Klíčová slova

Znalostní ekonomika, znalostní společnost, nová ekonomika, informační ekonomika, informační průmysl, globalizace, lidský kapitál. Knowledge economy, knowledge society, new economy, information economy, information industry, globalization, human capital.




Úvod

Termíny „informační společnost“ nebo „znalostní ekonomika“ jsou v současnosti pevně zakotveny v běžném hovorovém slovníku, o častém užívání těchto slov v médiích, strategických dokumentech, operačních programech (to a nejen na regionální, ale i národní či nadnárodní úrovní) již nelze pochybovat, čtenář (divák, účastník) je jimi zahrnut takřka pokaždé, když přijde do kontaktu s nějakou formou médií. Nutno však uvést, že takřka žádný z  termínů není zcela jednoznačně vymezen, v návaznosti na společensko-politický vývoj dochází částečně k posunu jejich významu.

Z  hlediska významu je patrné, že zmíněná sousloví kladou důraz na slova „informace“ a „znalosti“ (těmto termínům bude v práci věnována dále pozornost). Při uvedení do vazby (do souvislosti) se slovy „společnost“ nebo „ekonomika“ pak v obou případech vytvářejí významový rámec (či vyjadřovací prostředek), který se snaží zachytit společensko-politické změny, které započaly v 50. letech minulého století (v éře, kterou odborná literatura mj. vymezuje jako éru „postindustri­ální“). Společensko-politické změny pod vlivem řady faktorů zásadním způsobem proměnily prostředí, ve kterém se společnost od té doby (s trochou nadsázky) doposud vyskytuje. Druhá polovina minulého století (resp. 50. – 60. léta) byla s ohledem na historický kontext dobou, ve které započalo „období velkých změn“, kterou později P. Drucker nazval jako „období diskontinuity“ [1], které představovalo následující období jako éru velmi nestabilní (významově až chaotickou) a plnou velkých a nečekaných změn (bez možnosti pracovat s historickou kontinuitou [2]). Tyto velké změny byly započaty a výrazně ovlivněny rozvojem vědeckého a technického pokroku, který byl z velké části nastartován 2. světovou válkou. Od 70. let 20. století se hovoří o tzv. turbulentním prostředí [3].

Díky ekonomickým prostředkům plynoucích do poválečné obnovy zdevastované Evropy a investovaných do souboje velmocí o dobytí vesmíru a převahy v nukleárním zbrojení (a s tím souvisejících požadavků na výsledky vědecko-technického pokroku), které charakterizovala tzv. studená válka, a dále postupným nasazením ICT do výrobních podniků resp. zahájením procesu automatizace (nejprve při agendovém zpracování), nastala éra „informačního“ věku, která způsobila řadu změn, mj. několikanásobné zvýšení produktivity práce a tím do značné míry ovlivnila ekonomický vývoj celého, tehdy ještě zcela „neglobalizova­ného“, světa. Globalizace jako proces postupného sbližování (nebo naopak oddalování [4]) jednotlivých národních trhů do jednolitého celku s transparentními pravidly upravujícími volný i řízený pohyb kapitálu (i s ohledem na zjištění, že trh není homogenní) umožnila společně s pilíři, které odstranily časoprostorové bariéry, a na kterých byla vystavena (tj. ICT, Internet, revoluce v dopravě, komunikaci, atd.), vytvořit zcela novou platformu, ve které se v současnosti naše společnost vyskytuje.

Érou informačního věku jsou poprvé označeny 60. léta 20. století. V této době začíná vznikat zcela nové průmyslové odvětví, které spolupracovník Druckera – ekonom F. Machlup, označuje za informační průmysl – „infomation industry“. Paralelně se vznikem nového průmyslového odvětví vzniká řada zcela nových povolání, jejichž účelem je práce s informacemi. Z dobových textů je patrná fascinace a akcent na výpočetní techniku, posléze telekomunikační prostředky. Nasazením ICT do takřka všech odvětví lidské činnosti dochází k rozdělení podniků dle zcela nových kritérií na podniky tzv. „nové“ a „staré“ ekonomiky, přičemž budoucnost (jak bylo odborníky v ekonomických oborech deklarováno) patří podnikům ekonomiky „nové“. „Staré“ podniky, tzn. takové podniky, které se nejsou schopny neustále se přizpůsobovat podmínkám „turbulentního“ prostředí, mají zaniknout. Vznikají aplikované vědní disciplíny jako např. informační management, který se v počátcích své existence zaměřuje na optimalizaci prostředků vložených do tvorby ICT infrastruktury v organizacích. V poslední etapě vývoje informačního managementu však dochází ke změně akcentu (obdobně jako u celé řady disciplín) – z optimalizace nákladů na ICT směrem k technikám zajišťující optimální a maximálně efektivní řízení informačních toků a procesů v návaznosti na klíčový kapitál – lidské zdroje (human resource), a tedy i uspořádání vnitřní struktury organizace ve které lidé (zaměstnanci) pracují a vytváří tak přidanou hodnotu, kterou lze kvantifikovat [5,6].

Autoři Alvin a Heidi Tofflerovi označují ve své dnes již kultovní publikaci Nová civilizace probíhající společenské změny za „třetí vlnu“ civilizace, píší: „Za našeho života vzniká nová civilizace a lidé nevidoucí se ji všude snaží potlačovat. Tato nová civilizace s sebou přináší nové styly rodinného života, odlišné způsoby práce, milování i žití, novou ekonomiku, nové politické konflikty a krom toho všeho i změněné vědomí. Lidstvo se ocitlo tváří v tvář jakémusi kvantovému skoku vpřed. Čelí nejhlubšímu sociálnímu převratu a tvořivé restrukturaci všech dob. Aniž si to jasně uvědomujeme, podílíme se na budování pozoruhodné nové civilizace od samých základů. To je význam konceptu třetí vlny“. [7] Třetí vlna je tedy hnacím motorem vývoje lidstva 20. stol., za předchozí vlny Tofflerovi označují zemědělskou revoluci (1. vlna) a průmyslovou revoluci v 18. stol. (2. vlna).

V 90. letech 20. století se v odborné literatuře vyskytuje termín „nová ekonomika“, který měl výstižně charakterizovat hlavní rysy tehdy aktuálního vývoje hospodářství a to zejména v USA, přičemž je kladen důraz na význam probíhajících strukturálních změn. V uvedeném období také dochází k zásadním změnám v přístupu k lidskému kapitálu. Jsou vytvářeny koncepce, které kladou důraz na lidské zdroje [8], jejich kvalifikaci (od té se odvíjející konkurenceschop­nost), dochází k zcela viditelné a zjevné změně preferencí od ekonomického kapitálu směrem ke kapitálu sociálnímu a kulturnímu (od strategických surovin k lidským zdrojům).

Změnou preferencí směrem k lidskému kapitálu pravděpodobně dochází i k postupnému splynutí termínů „informační společnost“ a „znalostní společnost“ bez ohledu na skutečnost, že informační ekonomika (či informační průmysl) je jasně vymezitelnou (tudíž i měřitelnou) složkou národního hospodářství, zatímco termín „znalostní ekonomika“ je velmi široký pojem, na jehož vymezení se odborná veřejnost ne zcela shodne.

V současnosti hovoříme (či lépe snad terminologicky pracujeme) o tzv. ekonomice postavené na znalostech (knowledge-based economy), ve které je vnímána znalost jako „nástroj“, nikoliv jako „produkt“ (jak je tomu u vymezení znalostní ekonomiky). V obou případech jde o interdiscipli­nární pojetí, do jehož formování přispívá řada ekonomů, počítačových vědců, znalostních a systémových inženýrů stejně jako sociologů, kognitivních vědců či psychologů. Za aplikaci znalostní ekonomiky lze do jisté míry pokládat (na mikroekonomické úrovni) znalostní management.

Cílem předloženého článku je rozbor a porovnání významu termínů „informační společnost“ a „informační ekonomie“ ve vztahu k termínům „znalostní společnost“ a „znalostní ekonomika“ a to prostřednictvím analýzy odborné literatury, definování a interpretace významu jednotlivých termínů s ohledem na společensko-politický a ekonomický vývoj.

1. Definování pojmů

Následující podkapitoly definují jednotlivé termíny, které bezprostředně souvisí s tématem a cíli práce.

1.1. Data – Informace – Znalosti

Data, informace a znalosti jsou základními elementy jak informační, tak znalostní ekonomiky. Mezi uvedenými prvky existuje vztah. Zatímco data jsou smysly vnímatelné podněty z okolí (např. sestava číselných hodnot vytištěná na papíře), informace jsou již chápány jako data obohacená o kontext (je jim tedy přisuzována nějaká vypovídací hodnota ve konkrétní události, procesu). Znalostí je pak schopnost (na základě předchozích zkušeností, mentálních modelů, hodnot a vztahů) informace použít (aplikovat je na konkrétní činnost).[9]

Informace je velmi široký a mnohoznačný pojem, který lze interpretovat řadou způsobů. Pro potřeby práce uvádíme následující:

Dle Vodáčka: „Informace je výsledkem interpretace dat na základě individuálních schopností, hodnot a znalostí. Přitom znalosti jsou výsledkem aktivního učení.“ [10]

Drucker uvádí: „Informace jsou data, obohacená o relevantnost a účelnost; přeměna dat v informace tudíž vyžaduje znalosti.“ [11]

Informace jako obchodovatelná komodita disponuje řadou specifických vlastností. Informaci lze např. prodat bez toho, že by o ni prodávající přišel. Na druhé straně může mít informace omezenou platnost (aktuálnost), či může jít o informaci potenciální a zatím nevyužitou.

Znalosti

Zdroj: KOUT, J. Management znalostí. Dostupný z WWW: http://www.systemonline.cz/…znalosti.htm

Znalosti lze také nazvat jakou „zušlechtěnou“ informaci (tedy obohacenou o zkušenost, kontext pro použití). Znalosti lze rozdělit na explicitní (formalizované či formalizovatelné, resp. takové, které lze verbálně vyjádřit), implicitní (znalosti uložené v hlavách pracovní, avšak je možné je kdykoliv převést do explicitní formy) a tacitní (ty jsou pak interakcí explicitních znalostí a zkušeností, jsou navázány na konkrétní akce, činnosti, ideje, hodnoty, emoce, nelze je převést do explicitní formy a formalizovat či dokumentovat).[12]

1.2. Globalizace

Slovo „globalizace“, které se v diskusích na všech rovinách objevilo teprve nedávno, je již zažitým termínem. Společnost, do jisté míry, vnímá důsledky vyplývající z procesů globalizace, rovněž si je vědoma nutnosti přehodnotit své přístupy v rámci udržitelného rozvoje.

Pojem globalizace nahrazuje původně používaný termín internacionalizace. [13] Globalizací je myšleno celosvětové propojování (otevírání) trhů. Nicméně jde o velmi abstraktní pojem zahrnující různé společenské změny, které vedly k větší propojenosti politických, sociokulturních a ekonomických událostí na nadnárodní úrovni.

Globální prostředí je prostředí, ve kterém se informační i znalostní koncept společnosti vyskytuje. Bez naplnění globalizace (resp. splynutí prostředí), globalizačních procesů, by s největší pravděpodobností nedošlo k  transformaci společnosti do postindustriálního věku (v takovém rozsahu jak je tomu dnes).

globalizace
Zdroj: KISLINGEROVÁ, E. Inovace nástrojů ekonomiky a managementu organizací. s. 4.



V ekonomickém slova smyslu lze globalizaci vymezit jako národohospodářské označení pro [14]:

  • celosvětové propojování trhů zboží, služeb a finančních trhů, které je možné v důsledku politické liberalizace a prostřednictvím nových technologií (např. Internetu),
  • proces vzájemného posilování na sobě závislých trhů,
  • strategii propojování nadnárodních podniků s cílem dosažení konkurenční výhody,
  • zrušení segmentace trhu ve světovém měřítku.

1.3. Informační společnost

Označení „informační společnost“ se do širokého povědomí odborné veřejnosti zarylo díky dnes již kultovních publikací A. a H. Tofflerových [15] a J. Naisbitta [16].

Informační společností se dle W. J. Martina, autora práce „The Global Information Society“ rozumí: „společnost, kde kvalita života i perspektiva sociálních změn a ekonomického rozvoje v rostoucí míře závisí na informacích a jejich využití“. [17]

Souběžně s pojmem informační společnost se v odborné literatuře používá i název „postindustriální společnost“. S termínem začal pracovat Daniel Bell ve své publikaci „The Coming of Post-Industrial Society.“ [18]

Významově jde o synonymum znalostní společnosti. Různí autoři pracují s termíny: „informační“, „znalostní“, „postindustriální“ či „technokratická“ [19] společnost.

V rámci různých interpretací a snah o pojmenování procesů transformace společnosti se rovněž objevuje termín „učící se společnost“, která se od předchozích koncepcí liší svou orientaci na člověka ve společnosti a významu vzdělání pro jeho život. Tato koncepce poněkud utopicky nahlíží na vzdělání jako na řešení všech společenských problému, kterým bude lidstvo do budoucna čelit. [20]

1.4. Informační ekonomika

Informační ekonomika nebo také informační průmysl je považován za významnou složku národního hospodářství. Existuje řada definic informačního průmyslu, lze však říci, že jde zejména o činnosti související s tvorbou, zpracováním, uchováním a distribucí informací (ve smyslu obchodovatelné komodity) za pomoci různých paměťových médií a prostředků ICT. Mezi jednotlivými aktéry informačního průmyslu existují specifické vazby (viz Obr. 3)

Informační průmysl (a jeho aktéry) lze rozdělit do následujících oblastí:

  • tvorba a prodej informace (produce and sell information) – jde zejména o firmy, které vyrábějí nebo prodávají informace ve formě zboží nebo služeb. Patří zde všechny typy médií (TV, rozhlas, knihy a časopisy, webové stránky);
  • služby zpracovávající informace (information processing services) – patří zde např. právní služby, či poradenství v oblasti bankovnictví, pojišťovnictví, ale také programování, zpracování dat, průzkum trhu, apod.;
  • služby šířící informace (dissemination of the information goods) – hardwarové prostředky umožňující šíření informací například telefon, vysílač, apod.;
  • výroba zařízení pro zpracování informací (manufacturers of information-processing devices) – produkty nezbytné pro zpracování všech uvedených odvětví. Patří zde vedle samotných počítačů a programového vybavení takřka každé zařízení, které umožňuje automatizovat některé z činností souvisejících se zpracováním informací, jde v podstatě o prvky infrastruktury celého informačního průmyslu;
  • vysoce specializované služby vázané na výzkum (very research-intensive industries) – oblast zahrnující tzv. „high-tech“ průmysl, patří zde např. potravinářský či farmaceutický průmysl. Produkty těchto odvětví přímo nesouvisí s produkcí informací nebo podporou kvalifikovaného rozhodováním.
  • služby související s tvorbou zázemí produkce a distribuce informací (infrastructure for information production and sophisticated decision-making) – služby vytváří zázemí všem předcházejícím oblastem, patří zde např. výroba kancelářského nábytku nebo výzkumy v oblasti ergonomie (v návaznosti pak i výzkum nových materiálů).

ecosystem
Zdroj: Interorganizational Relations. Dostupný z WWW: http://www.unc.edu/…m5/nm501.gif. 

1.5. Znalostní společnost

Termín „znalostní společnost“ se poprvé objevuje spolu s termínem „znalostní ekonomika“ v díle P. Druckera „The Age of Discontinuity“ [21] vydaném v roce 1969. Drucker navazuje na ekonoma F. Machlupa, který počátkem 60. let publikoval dílo „The Production and The Distribution of Knowledge in The U. S. A.“, ve kterém popisuje vazby mezi růstem znalostí a hrubého domácího produktu ve Spojených Státech.

Barták píše ve své publikaci „Od znalostí k inovacím“ v kapitole „Znalostní společnost“: „S jakými tendencemi je třeba počítat? Za pozornost stojí globalizace a s ní spjatá superkonkurence, informatizace, intelektualizace práce, její rozmanitost a proměnlivost, ale také militantnost a terorismus, ekologizace a devastace, meteorologické výkyvy…“ [22], čímž jen dokresluje Druckerovo vymezení „turbulentního prostředí“.

Jak bylo uvedeno v kapitole 1.4 Informační společnost, jde o označení, které významově splývá (je synonymem) s označením informační společnost či společnost postindustriální, nicméně termín „znalostní společnost“ je sémanticky mnohem bližší samotnému procesu učení se (vzdělávání). Proto je v odborné literatuře pracující s termínem „znalostní společnost“ a „znalostní ekonomika“ kladen výrazný akcent na lidské zdroje (neboť ty jsou nejčastěji předmětem vzdělávání, učení).

V publikaci Kellera a Tvrdého autoři pracují s termínem „vzdělanostní společnost“, uvádí: „Pojem „vzdělanostní společnost“ (či také „společnost vzdělání“) pochází z anglického výrazu „knowledge society“. Tento výraz má v češtině několik dalších ekvivalentů. Někdy se hovoří o „znalostní společnosti“, jindy o „společnosti vědění.“ [23]

Truneček v publikaci „Znalostní podnik ve znalostní společnosti“ uvádí: „Ve znalostní společnosti, do které vstupujeme, dochází k posuvu od hegemonie výrobců k trvalé nadvládě zákazníka a spotřebitele. Znalostmi se v tomto prostředí stávají nejdůležitější formou kapitálu podniku.“ [24]

1.6. Znalostní ekonomika

V historii se poprvé objevuje termín „znalostní ekonomika“ v publikacích The Age of Discontinuity a The Effective Executive autora Petera Druckera, které vyšly v druhé polovině 60. let 20. století.

Prostředí znalostní ekonomiky se oproti tradiční neoklasické mikroekonomické teorii liší změnou orientace (tradiční ekonomika se orientuje na produkt, který je závislý na efektivním využití vzácných výrobních zdrojů, nová ekonomika zdůrazňuje význam znalostí a technologických a informačních předpokladů pro rozvoj ekonomiky). Know-how je zdrojem, který svou důležitostí převažuje všechny ostatní ekonomické výrobní faktory.

Dle Kislingerové: „Možnost používat v ekonomice určitou úroveň znalostí a dovedností a dále je dynamicky rozvíjet je přitom podmíněna kvalitou vzdělávacího systému v příslušné zemi.“ [25]

Bureš uvádí: „Znalostní ekonomika spočívá v tvorbě přidané hodnoty na základě zúročení znalostí, nejen díky manuální výrobě, a roste v ní význam vzdělání a využití vědeckých poznatků z hlediska celkové konkurenceschop­nosti země.“ [26]

Koncept znalostní ekonomiky přestává být pouhou interpretací řady autorů, stává se každodenní součástí rutinního života všech občanů vyspělých ekonomik. Evropská unie si je vědoma významu znalostí ve znalostní ekonomice a tak si ve svém strategickém dokumentu – Lisabonské smlouvě, vytyčila pro druhou dekádu 21. století za cíl: „…stát se nejvíce konkurenceschopnou, dynamickou a na znalostech založenou ekonomikou na světě, která bude schopná udržet ekonomický růst s větším množstvím a kvalitou práce a větší sociální soudržností“. [27]

1.7. Nová ekonomika

V 90. letech 20. století se v odborné literatuře vyskytuje termín „nová ekonomika“, který měl výstižně charakterizovat hlavní rysy tehdy aktuálního vývoje hospodářství a to zejména v USA, přičemž je kladen důraz na význam probíhajících strukturálních změn. Pojem nová ekonomika souvisí s mnoha proměnami, které lze označit za globální (změny – technologické, ekonomické, politické).

Termín nová ekonomika vymezuje aktéry prostředí, kteří využívají nové technologie. Na základě tohoto klíče, lze rozdělit jednotlivé podniky působící na libovolných trzích (zejména ve vysoce vyspělých ekonomikách) na podniky „nové“ ekonomiky a podniky „staré ekonomiky“.

Mezi ekonomy neexistuje jednoznačná shoda ve vymezení nové ekonomiky, lze ji však přiřadit následující čtyři rysy [28]:

  1. Vysoká přidaná hodnota, kterou přinášejí zboží a služby, jež úzce souvisejí se znalostmi a vzděláním.
  2. Výrazně se zvýšil prostor pro agilní firmy. Informační technologie poskytly společnostem nástroj k provádění rychlých a účinných změn.
  3. Nová ekonomika – a s ní související rozvoj informačních a komunikačních technologií – výrazně omezila problém geografických vzdáleností.
  4. Výrazné omezení (či přímo vyloučení) zprostředkovatelů a jejich služeb.

Nová ekonomika (přestože jde o obtížně vymezitelný pojem) disponuje několika kvantitativními ukazateli, které vytvářejí výzkumné instituce a statistické služby. Cílem ukazatelů je novou ekonomiku charakterizovat. Za hlavní ukazatele lze pokládat [29]:

Index znalostní ekonomiky – Projekt Světové banky Knowledge Assessment Matrix – KAM – Index znalostí měří schopnost vytváření, přejímání a šíření znalostí. Index je konstruován jako průměr normalizovaných hodnot klíčových proměnných tří pilířů znalostní ekonomiky – kvality lidských zdrojů, inovačního systému a informačních a komunikačních technologií.

Projekt NESIS (New Economy Statistical Information System) – 50 klíčových a řada pomocných ukazatelů, uskupeny do 6 modulů. Vytvořený systém ukazatelů byl použit pro hodnocení nové ekonomiky v 15 zemích, které byly členy EU před 1. 5. 2004. Modely jsou rozděleny do těchto oblastí [30]:

  • ICT a globalizace (HDP na jednoho obyvatele, přidaná hodnota v odvětví služeb, v ICT sektoru, ve zpracovatelském průmyslu, …)
  • Inovace
  • Charakteristika a výkonnost (například výdaje na ICT, vliv inovací na tržní podíl, počet web hostingu, náklady na použití internetu, E-commerce, počet nově vytvořených firem, investice do rizikového kapitálu)
  • Makroekonomický rámec
  • Kapacity a strategie: firmy a domácnosti
  • Veřejný sektor veřejná správa

Progressive Policy Institute Index (USA) pro členské země Unie (The State New Economy Index) – obsahuje 21 dílčích ukazatelů, 6 kategorií. Tento index zdůrazňuje pět měřitelných rysů nové ekonomiky [31]:

  • Podíl práce, která vyžaduje znalosti (knowledge jobs), na celkové pracovní síle (IT pracovní místa v odvětvích mimo IT – podíl na celkovém počtu pracovních míst),
  • Míru zapojení ekonomiky do světového hospodářství (exportní orientace zpracovatelského průmyslu, přímé zahraniční investice),
  • Míru ekonomické dynamiky (počet pracovních míst v rychle rostoucích firmách, poměr počtu nově vzniklých firem a počtu úpadků, hodnota nově upisovaného kapitálu),
  • Stupeň digitalizace ekonomiky (podíl obyvatelstva s přístupem na internet, počet komerčních domén na internetu, využití internetu ve školách, digitalizace veřejné správy, procento farmářů a procento podniků ve zpracovatelském průmyslu s přístupem na internet, širokopásmový přenos informací),
  • Kapacitu technologických inovací (počet high-tech pracovních míst, podíl vědců a inženýrů na pracovní síle, počet uplatněných patentů, objem podnikových investic do výzkumu a vývoje, kapitálová zakladatelská aktivita – rizikový kapitál).

Svatoš uvádí: „Výchozí základnou nové (znalostní, digitální, síťové apod.) ekonomiky je ekonomika tradiční, která je významným způsobem transformována efekty moderních informačních a komunikačních technologií, jakož i hospodářskou politikou státu v podmínkách globalizace.“ [32]

1.8. Lidský kapitál a jeho konsekvence

Lidské zdroje představují v současných podmínkách hlavní složku kapitálu společnosti (organizace), a to bez ohledu na to, zda působí v ziskovém či neziskovém sektoru. Proces permanentního vzdělávání jedince nabývá zásadního významu. Jeho znalosti a dovednosti (daného jedince) jsou určujícím kritériem pro uplatnění se na trhu práce. Trh práce je ovlivněn nabídkou a poptávkou, přičemž potencionální zaměstnavatelé poptávají ve většině případů pokud možno maximálně kvalifikované zaměstnance, kteří jsou schopni pracovat jak samostatně, tak i v pracovních kolektivech.

Svatoš ve svém článku „Globální trendy a znalostní ekonomika“ píše: „Nárůst investic do lidského kapitálu ovlivňuje příznivě růst produktivity práce. To je založeno na skutečnosti, že vyšší vzdělání (růst kvalifikační úrovně) pracovní síly je jednak významným faktorem (zdrojem) hospodářského růstu, jednak působí podpůrně na účinnost dalších rozhodujících faktorů tohoto růstu, tj. na využití efektů technického pokroku, řízení a organizace výroby či z rozsahu a specializace výroby.“ [33]

Svatoš rovněž upozorňuje na nejznámější zaměření empirické analýzy spjaté s lidským kapitálem popisující např. [34]:

  • vztahy mezi mírou dosaženého vzdělání a mírou schopností či výdělku;
  • vliv dosaženého vzdělání na úmrtnost,
  • přístup vlád k podpoře růstu a produktivity,
  • růst nerovnosti příjmu – závislost na vzdělání (rozdíly mezi pohlavími)

Z výše uvedeného vyplývá, že investice do lidského kapitálu mají za důsledek vyšší produktivitu práce, vyšší stupeň inovačních tendencí, vyšší výdělek a obecně vyšší kvalitu života (nejen individuální, ale celospolečenské).

1.9. Kritika konceptu znalostní ekonomiky

Znalostní ekonomika (resp. nová ekonomika) pracuje s předpokladem, že každá investice do vzdělávání (zvyšování kvalifikace) lidských zdrojů znamená několikanásobné zúročení vkladu. Ekonomové očekávají vyšší konkurenceschopnost ekonomiky dané země, sociologové vnímají vyšší vzdělanost obyvatelstva za účinný nástroj řešení sociálních problémů, pohledem politologů je koncept znalostní společnosti vnímán jako nezbytný předpoklad pro rozvoj demokratické společnosti. [35]

Faktem zůstává, že vyjádřit souvislost mezi mírou vzdělání a ekonomickou výkoností daného státu je velmi složité. V rámci kvantitativních ukazatelů lze např. porovnávat hrubý domácí produkt státu přepočtený paritou kupní síly [36] na jednoho zaměstnance v dané zemi. Keller a Tvrdý poukazují ve své publikaci „Vzdělanostní společnost? Chrám, výtah a pojišťovna“, že: „…mezi mírou vzdělanosti země a ekonomickými i sociálními parametry jejího rozvoje neexistuje vztah nijak přímočarý.“ [37] Autoři poukazují např. že, země evropské „patnáctky“ (s výjimkou Portugalska) vykazují vyšší produktivitu ve srovnání s nově přistoupivšími zeměmi bez vazby na dosaženou míru vzdělanosti.

„Nejpatrnější je tento paradox v případě Itálie, která má jeden z nejnižších podílů vysokoškoláků v Evropě vůbec, přesto předčí v míře produktivity práce vysoce vzdělané země typu Velké Británie anebo Finska.“ [38] Autoři uvádí celou řadu příkladů, které se k dogmatu růstu produktivity ve vazbě na vzdělávání vážou, konstatují, že představy o vzdělanostní společnosti (v souladu s národními strategiemi) ne vždy odpovídají realitě.

Koncept znalostní ekonomiky je mnohdy kritizován a označován v souvislosti s vzděláváním za likvidační pro humanitní obory. Řada kritiků poukazuje na důraz kladený na univerzity poskytující aplikovatelné výstupy na praxi (ať již po linii kvalifikační – absolvent nebo materiální – technologické postupy), které přináší jednotlivým národním ekonomikám reálný finančně snadno měřitelný přínos. Jinými slovy, je kritizována skutečnost, že univerzity – vysoké školy, které poskytují vzdělání v oblasti humanitních věd, nejsou národními ani nadnárodními celky finančně podporovány natolik, jako univerzity zaměřující se na přírodní vědy (které mají jasnou vazbu na průmyslovou výrobu, vývoj technologií apod. oblasti, které vykazují z hlediska ekonomiky vyšší přidanou hodnotu než služby poskytované absolventy humanitních oborů). Je obecně známo, že absolventi humanitních oborů mají při nástupu do zaměstnání nižší finanční ohodnocení než absolventi přírodních oborů. Univerzity jsou však vrcholem terciálního vzdělávání, obdobně tomu tak je i u středních škol, kde vlivem špatného nastavení vzdělávacího systému masově ubývá praktických výučních oborů.

2. Vztah sledovaných pojmů

Z výše definovaných pojmů lze na základě zvolených kritérií popsat vztahy mezi sledovanými termíny – viz tabulky níže.

Tabulka 1 porovnává hlavní znaky podniků staré ekonomiky a podniků nové ekonomiky. Z prezentovaných dat je patrná změna podmínek, ve kterých se dané organizace vyskytují a na které jsou nuceny reagovat (např. změnou strategie působení na trhu).

KRITÉRIA STARÁ EKONOMIKA NOVÁ EKONOMIKA
Forma Reálná Virtuální
Oblast působnosti Tradiční Inovativní, využití ICT, Internetu a jiných multimédií
Strategie Volný výběr oblasti činnosti Nutné omezení na stěžejní kompetence, core business
Využití kapitálu Vysoké, rozsáhlý personál a vysoké fixní náklady Minimalizace počtu zaměstnanců, důraz na minimum aktiv
Rentabilita investovaného kapitálu Vlastníci požadují roční zhodnocení kapitálu Zhodnocení může být dosaženo i v dlouhém časovém horizontu
Růstový potenciál Obvyklý v daném oboru Nadprůměrně vysoký, bez ohledu na obor, dosahovaný prostřednictvím inovací
Ocenění firmy Substanční a výnosová hodnota Výnosová hodnota s využitím reálných opcí

Zdroj: LANG, H. Management. Trendy a teorie. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 978–80–7179–683–1.

Tabulka 2 uvádí hlavní znaky informační a znalostní společnosti, na základě analýzy pramenů konstatujeme, že význam termínů „informační společnost“ a „znalostní společnost“ je interpretována v literatuře se shodným významem. Z významu slov „informace“ a „znalost“ je pak patrný důraz na prostředky, které produkují přidanou hodnotu (např. ICT u informační společnosti). Oba tyto termíny pracují na terminologickém základu „DATA – INFORMACE – ZNALOSTI“.

KRITÉRIA INFORMAČNÍ SPOLEČNOST ZNALOSTNÍ SPOLEČNOST
Význam Informační společnost je synonymem znalostní společnosti, oba tyto termíny se pokouší vystihnout společensko-politické změny způsobené informatizací. Oba termíny se v odborné literatuře objevují od 60. let 20. stol.
Akcent Důraz kladen na Informace, resp. ICT (zpracování dat) Důraz kladen na znalosti (použití informací)
Prostředek tvorby přidané hodnoty Stroje (hardware) Lidský kapitál (pracovník, zaměstnanec)
Forma přidané hodnoty Zvýšená produktivita práce vlivem nasazení ICT Zvýšená produktivita práce vlivem kvalifikace, Know-how
Terminologický základ DATA – INFORMACE – ZNALOSTI
Prostředí Turbulentní prostředí

Zdroj: Vlastní zpracování.

V Tabulce 3 jsou porovnány termíny „informační ekonomika“, „znalostní ekonomika“ a „nová ekonomika“. Ve všech uvedených případech je vymezení termínu explicitní, všechny tři významy pracují s kvantitativními ukazateli, s jejichž pomoci lze jednoznačně měřit jejich činnost (produktivitu).

KRITÉRIA INFORMAČNÍ EKONOMIKA ZNALOSTNÍ EKONOMIKA NOVÁ EKONOMIKA
Význam Ekonomika tvořená informačním průmyslem (tvorbou, zprostředkováním informace). Ekonomika tvořená přidanou hodnotou investovanou do vzdělání (resp. vazba vložených investic na HDP). Charakterizuje hlavní rysy tehdy aktuálního vývoje hospodářství a to zejména v USA, přičemž je kladen důraz na význam probíhajících strukturálních změn.
Historické období 60. léta 20. stol. 60. léta 20. stol. 90. léta 20. stol.
Prostředek tvorby přidané hodnoty Informace Znalost jako produkt Znalost jako nástroj
Metodologie pro měření výkonosti [39] Ano Ano Ano

Zdroj: Vlastní zpracování.

Na Obrázku 4 jsou znázorněny jednotlivé vývojové fáze ekonomických systémů. Z diagramu je patrný přechod ze společnosti tažené primárními zdroji ke společnosti směřující investice do technologií (zejména ICT) až k ekonomice tažené investicemi do lidských zdrojů (resp. vzdělání) výzkumu a vývoje s vysokým inovačním potenciálem.

faze
Zdroj: PORTER, M. E. The competitive advantage of nations. New York: Free Press, 1998. 855 s. ISBN 0–684–84147–9. 

3. Závěr

Práce předkládá rozbor a porovnání významu termínů „informační společnost“ a „informační ekonomie“ ve vztahu k termínům „znalostní společnost“ a „znalostní ekonomika“ a to prostřednictvím analýzy odborné literatury, definování a interpretace významu jednotlivých termínů s ohledem na společensko-politický a ekonomický vývoj.

Na základě výše uvedených poznatků lze konstatovat, že společnost (a s ní i její ekonomika) prošla vlivem vědecko-technického pokroku a postupného sbližování jednotlivých ekonomik v procesu globalizace zásadní transformací. Tato změna byla způsobena změnou preferencí od strategických surovin směrem k lidskému kapitálu. Vlivem nasazení ICT do podniků došlo k několikanásobnému zvýšení produktivity lidské práce, produktivitu lze nadále zvyšovat (ne však neomezeně) prostřednictvím kvalifikace lidských zdrojů, u kterých lze vlivem kvalifikace (vzdělání) očekávat zvýšené inovační tendence.

V 60. letech 20. století vzniká nové průmyslové odvětví, které se zaměřuje na výrobu a distribuci informací – informační průmysl. Tato složka národního hospodářství se stává na přelomu 20. a 21. století dominujícím zdrojem hrubého národního produktu. Vzniká celá řada nových povolání.

Po úspěšném nasazení ICT do podniků a automatizaci rutinních činností se v rámci ekonomiky začínají odlišovat tzv. podniky „nové“ ekonomiky a „staré“ ekonomiky. Jednotlivé typy podniků se od sebe odlišují schopností adaptovat se na „turbulentní“ prostředí, ve kterém se současná společnost vyskytuje.

V 90. letech 20. století se objevuje koncept o tzv. „nové“ ekonomiky, tu nelze jednoznačně vymezit nicméně má jednoznačná specifika, která se odlišují od předchozí koncepce tzv. „staré“ ekonomiky. Nová ekonomika pracuje s řadou kvantitativních ukazatelů, které mají za cíl měřit schopnost vytváření, přejímání a šíření znalostí.

Koncept znalostní (nebo také nové) ekonomiky má však také své kritiky. Na některé skutečnosti, které oslabují dogmatický přístup ke znalostem a jejich významu pro společenský blahobyt je poukázáno v kapitole 1.9 Kritika konceptu znalostní ekonomiky.

Kapitola 2. je koncipována jako rozbor sledovaných termínů resp. srovnání charakteristik a jejich interpretace za pomoci tabulek a schématu.

4. Výchozí literatura

  • BARTÁK, J. Od znalostí k inovacím: tvorba, rozvíjení a využívání znalostí v organizacích. 1.vyd. Praha:
  • BUREŠ, V. Znalostní management a proces jeho zavádění. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 216 s. ISBN 978‐80‐247‐1978‐8.
  • DRUCKER, P. Nové reality. 1. vyd. Praha: Management Press, 1995.
  • DRUCKER, P. The Age of Discontinuity: Guidelines to Our Changing Society. New York: Harper and Row, 1969. ISBN 0–465–08984–4.
  • KELLER, J.; TVRDÝ, L. Vzdělanostní společnost? Chrám, výtah a pojišťovna. 1. vyd. Praha: SLON, 2008. ISBN 978‐80‐86429‐78‐6.
  • KISLINGEROVÁ, E. Inovace nástrojů ekonomiky a managementu organizací. Praha: C. H. Beck, 2008. ISBN 978–80–7179–882–8.
  • LANG, H. Management. Trendy a teorie. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 978–80–7179–683–1.
  • NAISBITT, J. Megatrends – Ten New Directions Transforming Our Lives. New York: Warner Books Inc., 1982.
  • NEČADOVÁ, M.; SOUKUP, J.; BREŇOVÁ, L. Teorie a praxe nové ekonomiky v ČR – konkurenceschopnost ČR v mezinárodním srovnání. Ekonomika a Management [online]. 2007, roč. 1, č. 1 [cit. 2011–06–23]. Dostupné z .
  • PORTER, M. E. The competitive advantage of nations. New York: Free Press, 1998. 855 s. ISBN 0–684–84147–9.
  • SVATOŠ, M. Globální trendy a znalostní ekonomika. [cit. 2011–06–23]. Dostupné z: http://www.agris.cz/…orwarder.php?….
  • TOFFLER, A.; TOFFLEROVÁ, H. Nová civilizace: Třetí vlna a její důsledky. Praha: Dokořán, 2001. 125 s. ISBN 80–86569–00–4.
  • TRUNEČEK, J. Znalostní podnik ve znalostní společnosti. 2. vyd. Praha: Professional Publishing, 2004. ISBN 80‐86419‐67‐3.
  • Učení je skryté bohatství. Zpráva mezinárodní komise UNESCO „Vzdělávání pro 21. století.“ 1. vyd. Praha: Ustav pro informace ve vzdělávání, 1997. 125 s.
  • VODÁČEK, L.; ROSICKÝ, A. Informační management: Pojetí, poslání a aplikace. 1.vyd. Praha: Management Press, 1997. 144 s. ISBN 80‐85943‐35‐2.
  • VYMĚTAL, J.; DIAČIKOVÁ, A.; VÁCHOVÁ, M. Informační a znalostní management v praxi. Praha: LexisNexis CZ, 2006­. ISBN 80–86920–01–1.

5. Přílohy

prostredi



Poznámky


  1. DRUCKER, P. The Age of Discontinuity: Guidelines to Our Changing Society. New York: Harper and Row, 1969. ISBN 0–465–08984–4.
  2. Druckerovo známé konstatování: „Budoucnost již není, co bývala.“
  3. Metaforické vyjádření pro prostředí s nepravidelně – ,,proudícími" změnami, kterým se člověk (či společnost) musí neustále a rychle přizpůsobovat.
  4. Kromě ekonomické izolace dochází část k prohlubování tzv. digital divide (digitální propasti).
  5. KISLINGEROVÁ, E. Inovace nástrojů ekonomiky a managementu organizací. Praha: C. H. Beck, 2008. ISBN 978–80–7179–882–8.
  6. VODÁČEK, L.; ROSICKÝ, A. Informační management: Pojetí, poslání a aplikace. 1.vyd. Praha: Management Press, 1997. 144 s. ISBN 80‐85943‐35‐2.
  7. TOFFLER, A.; TOFFLEROVÁ, H. Nová civilizace: Třetí vlna a její důsledky. Praha: Dokořán, 2001. ISBN 80–86569–00–4. s. 15.
  8. Např. dobře známá publikace P. SENGE – Pátá disciplína, ve které autor rozvinul koncept učící se organizace. Na organizace je nahlíženo jako na dynamické systémy ve stavu nepřetržité adaptace a zlepšování (pozn. autora = adaptace na turbolentní prostředí).
  9. BARTÁK, J. Od znalostí k inovacím: tvorba, rozvíjení a využívání znalostí v organizacích. 1.vyd. Praha: Alfa nakladatelství, 2008. ISBN 978–80–87197–03–5. s. 21 – 26.
  10. VODÁČEK, L.; ROSICKÝ, A. Informační management: Pojetí, poslání a aplikace. 1.vyd. Praha: Management Press, 1997. ISBN 80‐85943‐35‐2. s. 65.
  11. DRUCKER, P. Nové reality. 1. vyd. Praha: Management Press, 1995. s. 191.
  12. BUREŠ, V. Znalostní management a proces jeho zavádění. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978‐80‐247‐1978‐8. s. 29.
  13. Složeno z latinských slov inter – nation (mezi – národ). Internacionalizovat tedy znamená „činit mezinárodním“, zmezinárodňování, uzpůsobování pro užívání více národům.
  14. KISLINGEROVÁ, E. Inovace nástrojů ekonomiky a managementu organizací. Praha: C. H. Beck, 2008.   ISBN 978–80–7179–882–8. s. 3.
  15. TOFFLER, A.; TOFFLEROVÁ, H. Nová civilizace: Třetí vlna a její důsledky. Praha: Dokořán, 2001. 125 s. ISBN 80–86569–00–4.
  16. NAISBITT, J. Megatrends – Ten New Directions Transforming Our Lives. New York: Warner Books Inc., 1982.
  17. Odkaz převzat z: VODÁČEK, L.; ROSICKÝ, A. Informační management: Pojetí, poslání a aplikace. 1.vyd. Praha: Management Press, 1997. ISBN 80‐85943‐35‐2. s. 65.
  18. BELL, D. The Coming of Post-Industrial Society – A Venture in Social Forcasting. Harmondsworth: Penguin Books, 1973.
  19. Koncepce Z. BRZEZINKIHO.
  20. Učení je skryté bohatství. Zpráva mezinárodní komise UNESCO „Vzdělávání pro 21. století.“ 1. vyd. Praha: Ustav pro informace ve vzdělávání, 1997. 125 s.
  21. DRUCKER, P. The Age of Discontinuity: Guidelines to Our Changing Society. New York: Harper and Row, 1969. ISBN 0–465–08984–4.
  22. BARTÁK, J. Od znalostí k inovacím: tvorba, rozvíjení a využívání znalostí v organizacích. 1.vyd. Praha: Alfa nakladatelství, 2008. ISBN 978–80–87197–03–5. s. 32.
  23. KELLER, J.; TVRDÝ, L. Vzdělanostní společnost? Chrám, výtah a pojišťovna. 1. vyd. Praha: SLON, 2008. ISBN 978‐80‐86429‐78‐6. s. 12.
  24. TRUNEČEK, J. Znalostní podnik ve znalostní společnosti. 2. vyd. Praha: Professional Publishing, 2004. ISBN 80‐86419‐67‐3. s. 15.
  25. KISLINGEROVÁ, E. Inovace nástrojů ekonomiky a managementu organizací. Praha: C. H. Beck, 2008.   ISBN 978–80–7179–882–8. s. 9.
  26. BUREŠ, V. Znalostní management a proces jeho zavádění. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978‐80‐247‐1978‐8. s. 15.
  27. Lisabonská smlouva: Smlouva pro Evropu 21. století. [citováno 2011–06–243]. Dostupná z WWW: http://europa.eu/…index_cs.htm.
  28. KISLINGEROVÁ, E. Inovace nástrojů ekonomiky a managementu organizací. Praha: C. H. Beck, 2008.   ISBN 978–80–7179–882–8. s. 10–11.
  29. Tamtéž. s. 11 – 16.
  30. NEČADOVÁ, M.; SOUKUP, J.; BREŇOVÁ, L. Teorie a praxe nové ekonomiky v ČR – konkurenceschopnost ČR v mezinárodním srovnání. Ekonomika a Management [online]. 2007, roč. 1, č. 1 [cit. 2011–06–23]. Dostupné z http://www.ekonomikaamanagement.cz/…ky-v-cr.html.
  31. Tamtéž.
  32. SVATOŠ, M. Globální trendy a znalostní ekonomika. [cit. 2011–06–23]. Dostupné z: http://www.agris.cz/…orwarder.php?….
  33. SVATOŠ, M. Globální trendy a znalostní ekonomika. [cit. 2011–06–23]. Dostupné z: http://www.agris.cz/…orwarder.php?….
  34. Tamtéž.
  35. KELLER, J.; TVRDÝ, L. Vzdělanostní společnost? Chrám, výtah a pojišťovna. 1. vyd. Praha: SLON, 2008. ISBN 978‐80‐86429‐78‐6. s. 13.
  36. Poměr, který vyjadřuje rovnost kupních sil srovnávaných měn.
  37. KELLER, J.; TVRDÝ, L. Vzdělanostní společnost? Chrám, výtah a pojišťovna. 1. vyd. Praha: SLON, 2008. ISBN 978‐80‐86429‐78‐6. s. 14.
  38. KELLER, J.; TVRDÝ, L. Vzdělanostní společnost? Chrám, výtah a pojišťovna. 1. vyd. Praha: SLON, 2008. ISBN 978‐80‐86429‐78‐6. s. 14.
  39. Zpravidla makroekonomické ukazatele např.: HDP, míra nezaměstnanosti, míra vzdělanosti.
Doporučit článek příteli
  1. *
  2. *
  3. *
  4. *
 

cforms contact form by delicious:days

Rubrika: Autorské články

Zveřejnil: Tomáš Marek

Štítky: , ,

Sekce: Profesionál, Podnikatel, Student

Související články

Žádné komentáře »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS komentářů k tomuto příspěvku.

Napsat komentář

Garant projektu

Kabinet informačních studií a knihovnictví FF MU Brno

Realizátor projektu

Realizátor projektu: PARTSIP

Sdílejte Portál CI

Konference a semináře

  • Nejsou žádné události.

Inzerce, zaměstnání, výzvy

Všechny Inzerce, zaměstnání, výzvy...